Činnost OSVČ

Osoby samostatně výdělečně činné a vykonávající svobodná povolení mohou realizovat krátkodobé zakázky v jiném členském státu, aniž by si zde byly nuceny založit živnost. Přesuny poskytovatelů jsou upraveny přímo v primárním právu, tj. články 49-55 Smlouvy o založení ES.

OSVČ se netýkají ustanovení směrnice o vysílání pracovníků 96/71/ES, nemusí tedy kupříkladu respektovat minimální mzdy v zemi určení apod. Na přesuny OSVČ se rovněž nevztahují přechodná období.

Pokud je však činnost v druhé zemi regulovaná, musí poskytovatel podle směrnice 2005/36/ES kontaktovat kompetentní úřady v zemi určení a činnost buď ohlásit nebo ji nechat ověřit. Procedura ohlášení se týká profesí bez vlivu na zdraví a bezpečnost osob, procedura ověření se aplikuje u profesí představujících pro zdraví a bezpečnost lidí riziko.

Důležité zásady
Pokud činnost v druhém státu nepřesáhne 1 rok, zůstávají OSVČ v systému sociálního zabezpečení země původu. (Období lze prodloužit na dva roky, výjimečně i na více let.) Totéž platí o zdravotním pojištění.

Co se daně z příjmu týče, postupuje se podle článku 5 smluv o zamezení dvojího zdanění upravujícím vznik tzv. stálé provozovny.

Při přesunech občanů třetích zemí je vždy třeba se informovat, zda nebudou při práci v jiném členském státu potřebovat vízum či dokonce pracovní povolení.

Detailní informace o přeshraničním poskytování služeb OSVČ, kvalifikačních požadavcích dle směrnice 2005/36/ES či potřebných dokumentech naleznete v brožuře Aktualizovaná a rozšířená pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU (ke stažení zde).