Vysílání pracovníků

Na základě institutu volného pohybu služeb garantovaného články 49-55 Smlouvy o založení Evropského společenství mohou podniky z členských zemí dočasně vyslat zaměstnance do jiného státu EU, aby zde realizovali zakázku. Příkladem může být například dodání zboží spojené s montáží či realizace stavební zakázky. Jedná-li se o krátkodobou činnost, nemusí si podnik zakládat v druhé zemi pobočku ani jinou formu podnikání.

Při vysílání pracovníků je třeba respektovat pravidla podle směrnice o vysílání pracovníků 96/71/8ES.

Ta rozlišuje tři způsoby vyslání pracovníků:
- podnik vyšle pracovníka na území jiného členského státu na vlastní účet a pod svým vedením na základě smlouvy uzavřené mezi podnikem pracovníky vysílajícím a stranou, pro kterou jsou služby určeny,
- podnik vyšle pracovníka do provozovny nebo podniku náležejícího ke skupině podniků na území členského státu, jestliže po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem,
- podnik pro dočasnou práci či podnik poskytující pracovníky vyšle zaměstnance do podniku, který jej využije, se sídlem nebo vykonávajícího činnost na území některého členského státu, jestliže po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi podnikem pro dočasnou práci či podnikem poskytujícím pracovníky na straně jedné a pracovníkem na straně druhé.

Při vyslání musí podnik dodržovat pracovní právo země určení týkající se:

a) maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku,
b) minimální délky dovolené za kalendářní rok,
c) minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy,
d) podmínek poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci,
e) ochrany zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci
f) ochranných opatření týkající se pracovních podmínek těhotných žen a žen krátce po porodu, dětí a mladistvých,
g) rovného zacházení pro muže a ženy a ostatních ustanoveních o nediskriminaci.

V případě první montáže a/nebo první instalace zboží, pokud tvoří podstatnou část smlouvy o dodávce zboží a jsou nezbytné pro uvedení dodaného zboží do provozu, se body b) a c) nepoužijí, jestliže doba vyslání nepřesáhne 8 dnů. Výjimka se však netýká stavebnictví.

Platí, že převyšuje-li minimální mzda v zemi původu minimální mzdu v zemi určení, respektuje vysílající firma minimální mzdu ve státu původu. Stejná zásada se uplatňuje u délky dovolených.

Není-li v zemi určení stanovena centrálně minimální mzda, je třeba se řídit ustanoveními v obecně závazných kolektivních smlouvách, existují-li pro daný obor.

Další důležité zásady
Jsou-li zaměstnanci vyslaní na dobu kratší než zpravidla 1 rok, zůstávají v systému sociálního zabezpečení země původu. (Období lze prodloužit na dva roky, výjimečně i na více let.) Totéž platí o zdravotním pojištění.

Co se daně z příjmu týče, postupuje se podle smluv o zamezení dvojího zdanění. Podnik si rovněž musí dávat pozor na případnou registraci k DPH v druhé zemi.

Při vysílání občanů třetích zemí je vždy třeba se informovat, zda nebudou při práci v jiném členském státu potřebovat vízum či pracovní povolení.

Přechodná období
Na vysílání pracovníků z nových členských států včetně ČR uplatnilo přechodné období Německo a Rakousko. Přechodné období, které se týká pouze zaměstnanců a vybraných oborů v čele se stavebnictvím, bude trvat nejdéle do roku 2011.

Detailní informace o vysílání pracovníků, potřebných dokumentech a přechodných obdobích naleznete v brožuře Aktualizovaná a rozšířená pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU (ke stažení zde).