Co je duševní vlastnictví

Duševním vlastnictvím obecně rozumíme výsledky lidské tvůrčí činnosti, jež představují nehmotné statky uplatnitelné na trhu. Podle zakládací listiny Světové organizace duševního vlastnictví (Convention Establishing the World Intellectual Property Organization) z r. 1967, se vztahuje pojem duševní vlastnictví na:

• - literární, umělecká a vědecká díla
• - umělecká vystoupení, zvukové a rozhlasové záznamy
• - vynálezy ze všech oblastí lidského snažení
• - vědecké objevy
• - průmyslové vzory
• - obchodní známky, obchodní jména a označení
• - ochranu proti nekalé soutěži
• - „veškerá další práva spojená s duševní činností voblasti průmyslové, vědecké, literární nebo umělecké“

Většina předmětů duševního vlastnictví, mezi něž se v dnešní době typicky řadí například vynálezy, užitné vzory, rostlinné odrůdy, nebo polovodičové topografie, jsou podstatnou součástí výrobních a průmyslových inovací. Některé jiné formy duševního vlastnictví, jako jsou například tzv. průmyslové vzory (design výrobku), mohou významně ovlivňovat vzhled a prodejnost výrobků a tím i jejich úspěch na trhu.

Duševní vlastnictví se obecně dělí do dvou hlavních kategorií a to na autorská práva a průmyslové vlastnictví.

Autorská práva se vztahují na umělecká díla jako jsou např. básně, povídky, romány, hudební díla, obrazy, fotografie a filmy. Mezi autorská práva patří ve většině evropských zemí i tzv. copyright, tedy právo související s vytvářením kopií z literárních či uměleckých děl, včetně knih, maleb, fotografií nebo filmů. Autorskými právy, upravenými autorským zákonem, jsou chráněna také vědecká pojednání a některé počítačové programy.  Autorský zákon se však nevztahuje na díla, která jsou chráněna patentovým zákonem a zákonem o užitných vzorech (viz dále). Autorská práva se rovněž nevztahují na námět díla sám o sobě, běžné zprávy, myšlenky, postupy, metody, principy, vědecké objevy, vědecké teorie, matematické vzorce, rovnice apod.

Autorskoprávní ochrana je neformální. To prakticky znamená, že ke vzniku autorského práva není třeba registrace, protože autorské právo vzniká již automaticky okamžikem vytvoření díla (např. v okamžiku zaznamenání na papír nebo na libovolný jiný nosič, v okamžiku, kdy je dílo předneseno, zahráno, zazpíváno apod.). Tento způsob ochrany autorských práv je odlišný od ochrany průmyslového vlastnictví (viz dále), kde je naopak formální registrace podmínkou vzniku ochrany. Pro zjednodušení důkazní situace v případě sporu o autorství je nicméně doporučováno, aby si autor ponechal při sobě veškeré přípravné materiály (např. pracovní verze textu, náčrtky apod.). Další možností je využít služeb některého z tzv. kolektivních správců nebo uměleckých agentur, nebo dílo uschovat u notáře. 

Průmyslové vlastnictví  je definováno v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví z r. 1883 takto (Článek 1 (3)): „Průmyslové vlastnictví je třeba chápat v jeho nejširším smyslu a vztahovat ho nejen k vlastnímu průmyslu a obchodu, ale i na zemědělské a těžební podnikání a na všechno vyráběné nebo přírodní zboží, například vína, obiloviny, tabák, ovoce, dobytek, nerosty, minerální vody, pivo, květiny a mouku…“.

Průmyslové vlastnictví tedy zahrnuje řadu forem, z nichž některé jsou podrobněji charakterizovány v dalším textu. Jedná se hlavně o patenty, kterými lze chránit vynálezy, a užitné vzory. Pod pojem průmyslového vlastnictví dále spadají průmyslové vzory, zlepšovací návrhy, ochranné známky, označení původu a zeměpisné označení výrobků, obchodní jména, ochrana proti nekalé soutěži, know-how, topografie polovodičových obvodů a v některých zemích rovněž odrůdy rostlin a plemena zvířat.  K zahrnutí polovodičových (integrovaných) obvodů mezi formy průmyslového vlastnictví došlo v českém právním řádu na počátku 90. let minulého století, na základě obchodní dohody mezi bývalou ČSFR a USA. Kategorie nových rostlinných odrůd a zvířecích plemen je mezi formami průmyslového vlastnictví rovněž relativně nová a její zavedení souvisí s bouřlivým rozvojem biotechnologií během posledních dvou desetiletí.

Z hlediska praxe a jejich potřeb je třeba zmínit skutečnost, že nejpočetnější skupinu průmyslového vlastnictví představuje tzv. know-how, tedy nechráněné znalosti a výrobní, technické či technologické zkušenosti, ale například také i úmyslně nechráněné vynálezy či receptury, obchodní metody a technické dokumentace apod. Protože ochrana těchto know-how spočívá téměř výlučně v jejich nezveřejnění a v důsledném utajování všemi pracovníky firmy, řadíme tedy know-how zároveň do kategorie obchodního tajemství firmy. V této podobě potom představuje jednu z nejdůležitějších konkurenčních výhod v podnikání.

Charakteristickým rysem všech výše uvedených nehmotných statků - různých forem průmyslového vlastnictví, i děl chráněných autorskými právy, je jejich teritoriální povaha. To se prakticky projevuje tím, že například udělené patenty nebo zápisy ochranných známek nebo průmyslových vzorů jsou účinné pouze na území státu, jehož orgán udělil patent nebo provedl zápis. A chce-li vlastník patentu, známky nebo průmyslového vzoru získat ochranu i v dalších státech, musí o ni zpravidla požádat v každém z těchto států zvlášť.

Datum poslední aktualizace: 02/12/2009