Ochrana duševního vlastnictví

Význam ochrany duševního vlastnictví pro malé a střední podniky

Význam ochrany duševního vlastnictví byl poprvé formulován v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví z r. 1883 a v Bernské dohodě o ochraně literárních a uměleckých děl z r. 1886. Obecným smyslem ochrany duševního vlastnictví je zabránit neoprávněnému užití ochraňovaných nehmotných statků. Uplatňování práv k duševnímu vlastnictví tedy napomáhá ochraňovat zájmy tvůrců těchto hodnot, kteří získávají k předmětům duševního vlastnictví práva vlastnická.

V současných podmínkách zostřující se hospodářské konkurence a sílící globalizace, stává se firemní duševní vlastnictví klíčovým faktorem, který může rozhodovat a často i rozhoduje o úspěchu či neúspěchu podnikání. Trh je celosvětově prakticky neustále zaplavován novými technickými řešeními a postupy i novým designem a novými značkami nejrůznějších výrobků, jež jsou výsledkem neutuchající snahy výrobců o inovace a předstižení konkurence.

Malé a střední podniky (MSP) jsou hybnou silou většiny těchto průmyslových inovací. Mnoho inovačních nápadů i nových výrobků, na jejichž vznik podniky vynakládají velké finanční i lidské zdroje, je však ohrožováno řadou nebezpečí spojených s nekalými praktikami konkurence. V podstatě totiž jakákoliv inovační myšlenka – lhostejno zda nový technický objev, technologický postup, nebo nový přitažlivý vzhled výrobku, mohou být relativně snadno zcizeny, napodobeny, okopírovány nebo jinak využity bezohlednou konkurencí. V důsledku těchto praktik může původce nebo vlastník původní inovace, který často do souvisejícího vývoje investoval nemalé prostředky, být podstatně oslaben nebo dokonce zcela vytlačen z trhu. Mezi nejčastější formy porušování duševních a průmyslových práv patří v současné době například nezákonné kopírování nebo užívání textů, hudby, obrázků, filmů nebo jiných výrobků (tzv. pirátství), nebo napodobování výrobků úspěšných firem, včetně napodobování jejich ochranných a firemních známek (tzv. plagiátorství).

Včasná a dobře zvolená ochrana duševního vlastnictví je proto dnes již praktickou nutností pro kteroukoliv úspěšnou firmu nebo podnik. Pouze ochráněné duševní vlastnictví dostatečně odrazuje potenciální konkurenci a současně chrání i vlastníka myšlenky před jejím zcizením nebo ilegálním napodobováním. Ochrana duševního vlastnictví současně vytváří základní předpoklad k tomu, aby inovační podniky byly schopny své nápady převést do prakticky realizovatelné, na trhu uplatnitelné podoby a aby jejich prostřednictvím získaly náskok před konkurencí. Dobře zvolený systém ochrany duševního vlastnictví také umožňuje, aby podniky dlouhodobě využívaly a zúročovaly tvůrčí energii a nové myšlenky svých zaměstnanců, což se v konečném výsledku pozitivně odráží na podnikovém klimatu i komerčním zisku a stimuluje vznik dalších inovací.

Různé formy ochrany duševního vlastnictví

Patent je běžnou formou ochrany vynálezů. Vynález je obvykle definován jako výsledek vlastní duševní a tvůrčí činnosti původce/vynálezce. Aby byl patent udělen, musí splňovat tři základní podmínky:

a) technické řešení, jež je předmětem vynálezu, musí být světově nové vzhledem ke stavu techniky ke dni podání přihlášky vynálezu.

b) technické řešení musí být výsledkem vynálezecké činnosti.

c) technické řešení musí být průmyslově využitelné, tedy opakovatelně využitelné nejen v průmyslu, ale obecně v jakékoliv hospodářské činnosti, kterou se rozumí i zemědělství, obchod a služby.

O udělení patentu se žádá patentovou přihláškou a vlastní doba ochrany je u nás dvacet let. Majitel uděleného patentu získává výlučné vlastnické právo chráněného vynálezu bez omezení využívat, například formou poskytnutí licence.

 Užitným vzorem lze chránit technická řešení, které jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná. O získání osvědčení na užitný vzor je třeba požádat příslušný patentový úřad (Úřad průmyslového vlastnictví v ČR). Související řízení je však jednodušší a rychlejší než u patentu. Navíc, na rozdíl od patentu, umožňuje užitný vzor získání ochrany i pro technická řešení, která nejsou nová, protože úřad neprovádí průzkum novosti a porovnání se stavem techniky. Doba ochrany u nás činí 4 roky ode dne podání přihlášky a lze ji až dvakrát prodloužit vždy o tři roky, takže celková možná doba ochrany užitného vzoru může dosáhnout 10 let, tj. poloviny doby platnosti patentu na vynález a i finanční náklady na ochranu jsou výrazně nižší. Z těchto důvodů bývají užitné vzory v praxi často nazývány „malými patenty“, což je však označení nepřesné, poněvadž jimi nelze chránit výrobní postupy, jako je tomu v případě patentů.

Cestou tzv. průmyslového vzoru lze ochraňovat vzhled výrobku nebo jeho části, který je nový a průmyslově využitelný. Dvě hlavní zákonné podmínky pro poskytnutí této formy ochrany jsou tedy novost a individualita výrobku. Vnější úpravou se rozumí jak úprava plošná, tak prostorová. Ochrana průmyslového vzoru vzniká zápisem do rejstříku průmyslových vzorů na patentovém úřadě (Úřad průmyslového vlastnictví v ČR), doba platnosti udělené ochrany je 5 let od data přihlášky a je možno ji opakovaně obnovovat až na 25 let od data podání přihlášky.

Tzv. ochrannou známku lze využít k ochránění označení výrobku nebo jeho obalu. Prakticky jde o slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení odlišující výrobky nebo služby různých výrobců. Rejstřík ochranných známek registrovaných v České republice je veden při Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Doba známkové ochrany činí 10 let ode dne podání přihlášky ochranné známky a je možno ji opakovaně prodlužovat obnovou zápisu vždy o dalších 10 let.

 Utajování je jednoduchým a poměrně rozšířeným způsobem ochrany důležitých firemních poznatků, jako jsou například výrobní postupy, technologie, metodiky, receptury, objevy, vynálezy, ale i zkušenosti a poznatky z oblasti organizace a řízení výroby, prodeje a marketingu apod. Tyto jinak nechráněné poznatky, obvykle označované souborně jako know-how, zahrnují tedy v podstatě všechno, co není nebo nemůže být předmětem autorských nebo průmyslových práv, ale pro podnik nebo pro firmu má tržní hodnotu a může se tak stát předmětem hospodářské a obchodní činnosti. Ochrana know-how v jeho nejrůznějších formách tedy spočívá především v trvalém, důkladném a důsledném utajovaní jeho předmětu na všech úrovních zaměstnanců i manažerů firmy. Uznává se, že stupeň a úspěšnost utajení know-how ovlivňuje výši jeho ceny a představuje rovněž monopol pro svého majitele za podmínky, že se mu podařilo příslušné know-how utajit. Know-how je považováno za jednu z největších hodnot vytvářených podnikem, a to hned po výnosech z investovaného kapitálu. Platnost či doba trvání know-how je prakticky omezena pouze jeho technickým zastaráváním nebo ztrátou utajení.

Datum poslední aktualizace: 09/11/2009