Co je průmyslové vlastnictví

Předmětem průmyslového vlastnictví jsou nehmotné statky věcně a právně způsobilé požívat průmyslově právní ochrany, mezi které jsou počítány zejména:

- vynálezy (formou přihlášky vynálezu nebo později získáním patentu)
- užitné vzory
- průmyslové vzory
- ochranné známky
- označení původu výrobků nebo produktů
- obchodní firma
- zlepšovací návrhy
- počítačové programy (software)
- know – how.

Obecně pro všechny výše uvedené nehmotné statky platí, že se jedná o výsledky uvědomělé tvůrčí lidské duševní činnosti. Z hlediska praxe a jejích potřeb je třeba zmínit skutečnost, že nejpočetnější skupinu představuje tzv. know-how, tedy nechráněné znalosti a zkušenosti výrobní, technické či technologické, ale například i úmyslně nechráněné vynálezy, či receptury, obchodní metody a technická dokumentace apod. Prakticky spočívá ochrana těchto know-how téměř výlučně v jejich nezveřejnění a v důsledném utajování všemi pracovníky firmy a vůbec.

Tradičně  je  za základní  nehmotný  statek považován vynález, jako výsledek  vlastní  duševní a  tvůrčí  činnosti původce/vynálezce, který musí  splňovat  pro  udělení  patentu tři  základní  podmínky patentovatelnosti:

1/ technické řešení, jež je předmětem vynálezu, musí být světově nové vzhledem ke stavu techniky ke dni podání přihlášky vynálezu

2/ dále musí technické řešení být výsledkem vynálezecké činnosti, přičemž posouzení vždy závisí toliko na patentovém úřadě (u nás Úřadu průmyslového vlastnictví – dále jen ÚPV)

3/ a toto technické řešení musí být průmyslově využitelné, tedy opakovatelně využitelné nejen v průmyslu, ale obecně v jakékoliv hospodářské činnosti, kterou se rozumí i zemědělství, obchod a služby.